Matěj Jurásek: Na akademii moc rád vzpomínám

Aleš Roll

03.02.2021

Karviná

Ostrava

FAČR

Na podzim nastoupil dvakrát v nejvyšší soutěži. Přidal i jeden start v Evropské lize na hřišti Leverkusenu. To vše v 17 letech. Pro hráče Regionálních fotbalových akademií FAČR by mohl být Matěj Jurásek motivací. „Na působení v ní moc rád vzpomínám,“ říká.

Matěj Jurásek byl v letech 2016-2018 hráčem Regionální fotbalové akademie Moravskoslezského kraje v Karviné. Nynější reprezentant výběru do 18 let si začíná plnit sny profesionálního fotbalisty. Před pár dny podepsal ve Slavii novou profesionální smlouvu, také se stal marketingovou tváří společnosti Puma.

Matěji, pocházíte z Karviné, jak na ni vzpomínáte a jak jste se dostal k fotbalu?

Na Karvinou vzpomínám jenom v nejlepším. K fotbalu jsem se dostal přes mého kamaráda. Bylo mi sedm a šel jsem se podívat s taťkou na jeho trénink a táta mi řekl, ať si to jdu zkusit s nimi. Tak jsem šel a po tréninku přišel trenér za tátou, ať chodím pravidelně.

Jak jste si zvykl po přestěhování z Karviné do Prahy?

Zvykal jsem si docela dlouho, z počátku se mi ani herně vůbec nedařilo, myslím, že mě i kluci moc neměli v oblibě. Asi nejtěžší pro mě bylo zapadnout do kolektivu. Postupem času se to zlepšilo a teď už je vše parádní.

Kdo vám pomáhal s adaptací v novém klubu a později v A-týmu Slavie?

S adaptací mi pomáhali všichni trenéři a z hráčů asi nejvíce můj spoluhráč Tomáš Rigo. S Tomášem jsme do Slavie přišli ve stejnou dobu oba jako noví hráči, a tak jsme to tady poznávali společně. V A-týmu trénovalo šest kluků z béčka, takže to nebylo tak složité jako kdybych tam byl sám.

Jakou střední školu studujete?

Navštěvuji Střední odbornou školu Jarov. Učím se za instalatéra, ale sladit fotbal se školou není vůbec jednoduché. Stojí mne to hodně sil, ale snažím se a celkem se mi ve škole daří a líbí.

Jak vypadá váš současný denní režim?

Tréninky máme většinou dvakrát denně a vracím se z nich unavený. Snažím se do nich dát vše, takže nemám moc prostoru ani náladu na chození ven. Bydlíme nyní ještě s několika spoluhráči na ubytovně Slavie a stravování nám zajišťuje klub.

Jaké byly vaše pocity před a po prvních trénincích s A-týmem?

Musel jsem si zvyknout na větší tempo a rychlost hry. Bylo to pro mě náročnější po kondiční stránce, ale myslím si, že postupem času jsem to zvládal lépe.

Jak náročné jsou tréninky pod trenérem Trpišovským a čím je jeho osoba výjimečná?

Tréninky jsou většinou herní, ale dost náročné na kondici. Nesmíme se zastavit. Trenér nechce nic podcenit a na každého soupeře dokáže něco vymyslet.

Jak jste se cítil při svém prvním ligovém startu?

Byl to skvělý pocit, ale snažil jsem se to vnímat jako každý jiný zápas, ve kterém hraji.

Jak vzpomínáte na působení v Regionální fotbalové akademii (RFA)?

Na akademii vzpomínám moc rád, i když vím, že to se mnou nebylo jednoduché. Zpětně doceňuji, jak to se mnou všichni mysleli dobře. Tréninky byly pestré a zábavné. Měli jsme skvělý kolektiv a dobré trenéry, kteří se nám snažili hodně pomoct.

Co byste vzkázal chlapcům nastupujícím do RFA, kteří mají také ligové sny?

Ať si váží toho, že jsou v akademii, protože ta je může určitě hodně posunout, ale že to vůbec nic neznamená, kluci na sobě musí pořád pracovat. A aby i v této nestandartní době nepolevili ve svém úsilí a snaze o neustálé zlepšování se jak ve fotbale, tak ve škole.

Co byste o sobě uvedl zajímavého?

Asi to, že jsem vášnivý rybář a s pruty u vody se nejlépe odreaguju.

Matěj Jurásek očima KAMILA PAPUGY, šéftrenéra RFA Moravskoslezského kraje

„Matěj nebyl z počátku akademického procesu jeden z těch lehčích oříšků. Trvalo chvilku, než jsme poznali jeho povahu a zároveň cestičku k tomu, jak takového kluka motivovat, aby fungoval správně nejen na hřišti, ale hlavně ve škole, kde ho to dvakrát moc nebavilo.

Byl tichý, moc toho nenamluvil, ale když se převlékl do tréninkového, tak to byla vichřice emocí. Hrozně jsem si na něm vážil toho, že mu bylo jedno, se kterým spoluhráčem na tréninku hraje v týmu. Vždy chtěl vyhrát, neřešil nic a makal i za slabší kluky. Jestli jsme zrovna dělali gymnastiku, úpoly, nebo atletickou průpravu, vždy chtěl být mezi nejlepšími a zdárně se mu to dařilo. Prostě takový kluk přírodňák.

Jediné, na co bych si vzpomněl, že rád neměl, tak to byly určitě kompenzace. Než se protahovat, jednoznačně by mnohem raději stokrát sprintoval a střílel na bránu. Matěj je prostě vítězný typ a tahoun, kterého chce mít v mužstvu každý trenér. Moc mu držím palce.“