Lidé z RFA - Ondřej Mastný: Manchester United mě posunul dál

Aleš Roll

16.07.2020

Jihlava

FAČR

Ondřej Mastný je absolventem Regionální fotbalové akademie Kraje Vysočina (RFA), mládežnickým reprezentantem a už dva roky brankářem Manchesteru United. „Regionální akademii bych každému na sto procent doporučil,“ říká osmnáctiletý gólman o projektu FAČR.

Jaká je vaše pozice v Manchesteru United?

Tuto sezonu jsem skončil v kategorii U18, takže od nové sezony přejdu do kategorie U23. Tam bych se mohl potkat s Matějem Kovářem (rovněž český brankář akademie Manchesteru United, pozn. red.), ale ten možná odejde na hostování.

Jak jste s angažmá spokojený?

Naprosto. Jako hráči máme všechno, co potřebujeme k našemu rozvoji. Teď už je to jen na nás a na našich výkonech.

Cítíte, že jste se fotbalově posunul?

Cítím, že ano. Je to něco jiného než v Česku, tréninky jsou trochu jiné, kvalita je celkově jiná. Já osobně jsem se posunul.

V čem konkrétně?

Tréninky jsou hodně poziční, v čemž nás hodně drilují. Pořád si opakujeme a vkládáme do paměti postavení a pozici brankáře v různých situacích. Není to tak, že bychom dělali stále stejná cvičení, to vůbec ne, jen si fixujeme základní principy hry brankáře.

Pomohla vám regionální fotbalová akademie v Jihlavě připravit se na angažmá v Manchesteru United?

Myslím, že ano. Zejména velká tréninková vytíženost v akademiích mi hodně pomohla. Měli jsme tam hodně tréninků, což byl pro mě velký přínos. V Manchesteru je to, co se týká tréninkové vytíženosti, víceméně to samé. Líbilo se mi, že to bylo v akademiích poskládané i se školou, dobře to spolu všechno fungovalo. S regionální fotbalovou akademií jsem byl spokojený.

V RFA Kraje Vysočina jste bydlel na internátě, pomohla vám i tato skutečnost, když jste nyní v Anglii sám?

Je to možné, záleží na každém, jestli si tam najde kamarády. Já jsem měl štěstí, že jsem si v akademii kamarády našel a neměl jsem vůbec problém tam s nimi bydlet. V Manchesteru bydlíme v hostitelské rodině, ale mám ji výbornou. Bydlím tam ještě s jedním Polákem a Slovákem, rozumíme si, takže nemám vůbec problém.

Jak vypadá váš život v Anglii?

Jak už jsem řekl, bydlíme v hostitelské rodině a málokdy se stane, že je tam hráč sám, většinou tam jsou minimálně po dvou. Jinak mám vlastní pokoj a své soukromí. Během týdne pro nás rodina dělá jen večeři, protože snídani i oběd máme v tréninkovém centru. A pokud o víkendu nehrajeme, strávíme celý den s touto rodinou. Je to tam úplně v pohodě.

Na trénink jezdíte městskou dopravou?

Klub pro nás jezdí minibusy, mají dvě trasy, asi před devátou nabírají všechny hráče a zavezou nás do tréninkového centra.

Jak jste na tom s angličtinou?

Teď už je to v pořádku, ale na začátku to přeci jen problém byl. Nejtěžší byl ten přízvuk, některá slova vyslovují jinak, než vás naučí ve škole a chvilku mi trvalo, než jsem si na to zvyknul.

Rodina vám nechybí?

Voláme si prakticky každý den a když rodiče můžou, tak se přijedou podívat na zápas. Je to spíše na nějaký větší zápas, ale taťku to baví. Není mi ale nějak smutno, mám tady kamarády, určitě nestrádám.

Když srovnáte mládežnické soutěže v Anglii a u nás, jaký je hlavní rozdíl?

Největší rozdíl je v tom, že lidi tady vnímají fotbal trochu jinak, i zápasy osmnáctek. Naše utkání se vysílají v klubové televizi, fanoušci mají přehled i o nás akademicích, plus je to mnohem silovější než v Česku. Hráši jsou hrozně fyzicky vyspělí. To jsou asi dva největší rozdíly, kterých jsem si tady v Anglii všiml.

Zmínil jste popularitu mládežnického fotbalu, stává se, že chtějí podpis i po vás?

Ano, po větších zápasech, které jsme měli, jako byl FA Youth Cup, na nás fanoušci čekali. Chtějí se s námi vyfotit a chtějí podpis. To je milé.

Je vám osmnáct, jak jste na tom se studiem střední školy?

Teď vlastně dokončuji dálkově třetí ročník na gymnáziu v Jihlavě. Musím jim poděkovat, že mi umožnili takto studovat. Snad to dotáhnu až k maturitě a zvládnu ji. Uvidíme příští rok.

Chodíte do školy i v Manchesteru?

Tam chodím na angličtinu, máme to povinné všichni. Rodilí mluvčí, ti mají povinné zase něco jiného. Školu máme všichni v pondělí odpoledne a pak čtvrtek víceméně celý den, tedy od nějakých devíti rána do tří odpoledne. Angličani tady studují sport nebo byznys, my cizinci máme ve stejný čas jen hodiny angličtiny. Máme učitelku, hodně si povídáme, děláme nějakou gramatiku a na konci roku nás přihlásí na certifikát.

Když jste se poprvé objevil před Old Trafford jako hráč Manchesteru United, měl jste pocit splněného snu?

Bylo to krásné, vůbec jsem přestup do United nečekal. Ani nevím, co na to říct, byl jsem zkrátka nadšený. Odjížděl jsem sem na zkoušku a říkal jsem si: no co, jen to zkusím a když to nevyjde, tak se nic neděje. Jenže pak mě pozvali na druhou zkoušku a po ní mi nabídli smlouvu. V tu chvíli jsem si říkal, že je to neuvěřitelné.

Rodiče s tím okamžitě souhlasili?

Mamka byla na začátku proti, ale taťka to chtěl. Nakonec se oba shodli a řekli mi, že pokud chci, je to na mně. A já jsem řekl, že chci.

Dostanete se do kontaktu i s hráči A týmu?

Jak kdy, vidíme se s nimi třeba na obědě, protože máme stejné prostory, ale do řeči se s nimi nedáváme. Všichni na mě ale působí hrozně příjemně, když se potkáme na chodbě, v posilovně, na regeneraci, mám pocit, že nikdo z nich nerozlišuje, že je hráč áčka a my jen osmnáctka. Jsme jeden tým, respektujeme se.

Šéfem regionálních akademií je Karel Poborský, který v Manchesteru United působil. Je tam jeho stopa stále znát?

Třeba v rodině, kde bydlím, jsem jeho jméno zmínil a hned zareagovali, že si ho dobře pamatují. Jak jeho působení v Manchesteru, tak jeho lob proti Portugalsku na mistrovství Evropy 1996, které bylo taky v Anglii.

Na výběrový kemp do jihlavské RFA jste si teď v létě jako její absolvent přijel popovídat s hráči. Co jste jim třeba říkal?

To nejdůležitější, co jsem jim řekl, bylo, ať využijí možnost jít do akademie, protože tu možnost nebudou mít všichni. A ať se určitě nebojí té změny jít do regionální akademie. Já jsem totiž měl také před vstupem do akademie obavy, protože jsem tam moc lidí neznal a neměl moc kamarádů, ale jak jsou kluci pořád spolu, ve škole, na trénincích nebo na intru, tak se rychle seznámí a pak už to není problém.

Doporučil byste tedy regionální akademie?

Já jsem tam neměl vůbec žádný problém a regionální fotbalovou akademii bych každému hráči na sto procent doporučil.

Co byste u nich vyzdvihl?

Nejvíce to navazování jednotlivých fází dne. Mně se hrozně líbilo, že jsme začali ranním tréninkem, ten navazoval na školu, ze školy jsme šli rovnou na odpolední trénink a po něm jsme si dali sprchu a šli si rovnou lehnout na intr. Nebylo to rozkouskované jako třeba v klubu, kdy jsme čekali například až do čtyř, než bude trénink, pak jsme skončili v šest a už se nedalo nic dělat, v akademiích to bylo krásně plynulé a končili jsme dřív a mohli jsme zregenerovat.

Jaká byla trenérská péče v RFA?

Taky byla výborná. Měli jsme i fyzioterapeuty, speciální trenéry brankářů, to všechno bylo skvělé a na vysoké úrovni.

ONDŘEJ MASTNÝ

18 let

Klubová kariéra: FŠ Třebíč, FC Vysočina Jihlava, Manchester United (U18); v kategorie U14 a U15 byl hráčem RFA Kraje Vysočina.

Reprezentační kariéra: U15 (2 zápasy), U16 (7 zápasů), U18 (4 zápasy)

Zajímavost: V akademii Manchesteru United působí celkem tři čeští brankáři – Radek Vítek (16 let), Ondřej Mastný (18 let), Matěj Kovář (20 let).